Píšu prozatím poslední článek o tom, jak jsme se dostali do Čech. Cesta do Řecka nám trvala měsíc, zpátky to bylo už jen asi 2 dny.
Jak tady pořád básním o těch horách a že tam jako pojedeme, tak jsme to fakt udělali...jen jsme nedomysleli pár záležitostí. Třeba že tam může být i zima...
Co děláme v případě poruchy? Vzhledem k tomu, že už jsme to párkrát zažili, tak už nás neznervózňuje, když Iveco protestuje. Sepsala jsem tady pár tipů, co v podobných případech dělat.
Můžete mít plány jaké chcete, ale když si to auto rozmyslí, nic s tím nenaděláte. A tak jsme sice plánovali do detailů, jenže Iveco nám udělalo čáru přes rozpočet.
Postupně se nám období v kempu chýlí ke konci, opatření se uvolňují a my se konečně můžeme podívat po okolí. Ještě chvíli a budeme moct vyjet za hranice regionu!
Nakonec jsme se rozhodli během řecké karantény zůstat v kempu. Zdálo se nám to jako nejbezpečnější možnost alespoň do té doby, než se povolí volný pohyb. A tak si naplno užíváme výhody života v kempu!
Jaký byl průběh prvních několika dní v kempu? Situace se nám tu mění každým okamžikem. Ale zatím na to zvládáme reagovat. A dokonce jsme i v novinách!
Po několika týdnech v klidné izolaci jsme nuceni ke změně. Krizová situace je holt krizová a i my se musíme přesunout do zdánlivého bezpečí kempu.
Už jste si asi všimli, že se tak nehoníme a denně nejezdíme stovky kilometrů. Teď v období koronaviru jsme se rozhodli zpomalit ještě víc a trochu se i izolovat, přece nechceme šířit nákazu.
Na tento týden máme velké plány. Dojet hornatým středem přes celý poloostrov na sever do městečka Kalavryta, zůstat tam celý víkend a užít si krásy okolí. A tak vyrážíme!