Pohoří Parnon a Monemvasia

Poslední dobou jsme trochu víc odpočívali a nejezdili. Přes týden jsme zaparkovali někde na pláži a vystrnadila nás odtamtud až žízeň, hlad nebo víkend. Nejsme tak nuceni pořád popojíždět kvůli elektřině, protože nás při dostatku slunečního svitu stíhají dobíjet soláry.

Z pláže poblíž města Astros nás dostal nedostatek plynu. Lednička by se za pár hodin oteplila a tak jsme ve čtvrtek dopoledne vyrazili do města na nákupy a sehnat plyn, ten jsme doplnili na místní LPG stanici pomocí speciálního adaptéru na plynovou bombu, který se nám podařilo sehnat už na Slovensku.

Na víkend jsme chtěli vyrazit do hor na nějaký výšlap a za trochu jiným výhledem než samý moře, a tak jsme popojeli podél pobřeží dál na jih blíž k odbočce vedoucí do pohoří Parnon. Po extrémně úzké silnici jsme dojeli na pidi plážičku a zůstali tam až do sobotního rána. Dost venku foukalo, tak jsme Iveco uklidili za kadiboudy u pláže. Za celou dobu přijela jen asi dvě auta, jejichž osádka se šla projít podél moře a pár otužilců tam i skočilo. My to tady zatím nezkoušeli, ale odhodláváme se! Rozhodně doufám, že to na Peloponésu ještě dopadne!

Iveco za kadiboudama…prostě tam nefoukalo! 😀

Proměnlivé horské počasí

Na sobotní ráno jsem se těšila. Celý týden jsme měli docela hezké počasí a vypadalo to, že snad bude i o víkendu. Bohužel se to ale v pátek večer začalo měnit a v sobotu nás přivítaly jen mraky. Nenechali jsme se ale odradit! Projeli jsme městem Leonidio a vydali se do hor. Cesta vedla v serpentinkách údolíčkem pomalu do kopce.

Jedeme nahoru a před námi klášter ve skále

Naše první zastávka byla v klášteře Moni Elonis postaveným ve stěně jedné skály. Byli tam dva mniši, z nichž jeden seděl v obchůdku, kde se nám urputně snažil prodat jejich med, co tam sami vyrábí. Kdybychom v dodávce už jeden nevezli, tak si ho i koupíme! Byl tymiánový! Ale na co by nám byly dvě velké lahve v malé dodávce? Jemu ale dělalo trochu problém to pochopit. A dokonce když mu Leo chválil, že je jejich klášter opravdu pěkný, tak se ho i snažil přesvědčit ať tam zůstane…myslím, že by to pak museli znovu vysvětit. 😀

Před klášterem měla jedna paní obchůdek se vším možným…byla fakt sympatická a tak, i když skoro vůbec neuměla anglicky, tak se nám její produkty tak líbily, že jsme tam pár euro nechali. 🙂

O kousek dál začínala stezka do hor, která vedla přes kopec do vedlejší obce. Chtěli jsme po ní aspoň kousek vylézt, ať máme lepší výhledy a užijeme si tu přírodu kolem. Cestička to byla pěkná, ale asi po hodině chůze do kopce se nám začalo zatahovat ještě víc a my mohli hezky pozorovat, jak se k nám blíží déšť přes protější kopce. Kousek pod vrcholkem nás to chytlo a tak jsme pomalu klopýtali dolů do sucha dodávky.

Jo, blíží se déšť!

Sníh? Zase?

Nebyl to vyloženě slejvák, ale takový ten vytrvalý déšť, co nepříjemně zatéká za krk. A tak jsme si řekli, že ten den už nikam nepůjdem a že dojedeme do nejbližšího městečka – Kosmas a přespíme tam. Bylo to ještě o několik set výškových metrů nahoru a tak se stalo, že se nám déšť změnil ve sníh. Nebyly to nijak velké závěje, ale taková ta břečka, po které to pěkně klouže. Se zatajeným dechem jsme dojeli do centra městečka a zůstali na nejbližším parkovišti. V tu chvíli jsme byli opravdu rádi, že máme krásné zánovní zimní gumy. 😀

Jedeme, jedeme a najednou sníh! A našli jsme bobkáč! To je těch pár listů, co vidíte na obrázku dole vpravo 😀

Sněžit přestalo někdy během noci a ráno nás přivítaly krásné dva centimetry tajícího sněhu. Chtěli jsme chvíli počkat, až nám slunce trochu ohřeje motor a skočili si na snídaní do místní kavárny. Měli sice jen toast, ale i to bodlo. Po tom, co Leo ometl soláry a konečně nám to začalo dobíjet, se nám i povedlo nastartovat a my po už téměř suché silnici (ráno vyjela i řecká verze rolby – pickup s radlicí) pomalu sjížděli do údolí.

Výhledy z naší pláže…při západu slunce! Ta skála vzadu je Monemvasia.

Skončili jsme na pláži blízko poloostrova Monemvasia, kterému se přezdívá řecký Gibraltar. A tam nám zase začalo léto. Celý následující den jsme trávili venku. Já jsem zase vytáhla pračku a přes den nám i všechno hezky uschlo. Leův venkovní homeoffice byl tentokrát v hamace.

Leo v hamace…a pracuje! Kdyby to někdo nepoznal :D….a když se pořádně kouknete, tak vedle něj uvidíte džus! To si teď děláme domácí smoothie z čerstvých pomerančů!

V úterý přijeli noví sousedé – český pár v nejlepších letech v karavanu, a tak jsme si odpoledne dali společně buchtu (jo, pekla jsem 🙂 ) a chvíli povídali. Prý už jsou na cestě asi dva týdny. Každý rok teď jezdí na 3-4 týdny do Řecka a projíždí ho. Tentokrát objevují Peloponés. Nabídli nám i české pivo! Tak jsme měli i chvilku nostalgie a zavzpomínali si. 😀

Snídaňový výhled 🙂

Vzhůru na poloostrov!

Nějak nám dochází jídlo a musíme jet nakupovat a tak jsme popojeli do městečka Gefyra odkud vede cesta do Monemvasie. Nakoupili jsme spoustu ovoce a zeleniny na trhu a odpoledne strávili blouděním po poloostrově. Je tam jedno městečko dole a jedno nahoře. Obě jsou obehnané tlustou zdí, kudy neprojede auto, takže je to celé přístupné pouze pěšky. To dolní je i obydlené, i když teda většinu domů tvoří hotely a kavárny. A pro zájemce – velká část je na prodej! My potkali několik zedníků, kteří tam všechno vozí v kolečkách. Vypadalo to celkem náročně, ale ani to lidi neodradí od renovace takového místa.

Ruiny horního městečka Monemvasia a zrenovovaný kostelík

Horní městečko je jedna velká ruina. Už tam celkem dlouhou dobu nikdo nebydlí. A teď to je i rezervace kvůli rostlinám. Byla to fakt pěkná zahrádka se spostou zdí! 😀 A jedním zrenovovaným kostelíkem uprostřed. Po prohlídce tohohle všeho se nám konečně povedlo objevit řecký gyros za 2,3 Euro! A dokonce byl výborný! Prostě skvělé zakončení celého odpoledne.

Spokojení a napapaní opouštíme Monemvasii

Potom jsme popojeli dál na západ a zas kempíme na jedné pláži schovaní před větrem za několika stromy a křovím. Tak snad to na nás někdy v noci nespadne. 😀

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *