Co je naším cílem?

Co je to, co nás motivuje dělat to, co děláme? Za čím se ženeme?

Proč lidi dělají tohle a jiní zase něco jiného?

Někdo pracuje, aby si vydělal. Jiný zas víc dře a přitom si nepotřebuje tolik vydělat.

Když jedinou motivací pro to jít do práce je, abyste si vydělali a nějak přežili, tak vás to zničí. Myslím psychicky. Prostě vás to vyčerpá, i když samotná ta práce tak vyčerpávající není. Nebo aspoň já bych si tak připadala. Chápu, že je to pro někoho nutnost, do práce se chodit musí, protože z něčeho žít musíme. Ale nebylo by lepší o tom přemýšlet víc jako o celku? K čemu naše činnost vede? Když pracujeme někde ve fabrice, tak asi něco vyrábíme, že? Jakože všichni dohromady. A k čemu to je? Pomůže ten produkt někomu/něčemu?

Pokud vás práce sama o sobě neuspokojuje, tak proč ji nedělat v prostředí, co ano? Třeba někde na cestách!

Najdi si smysl svého počínání ve všem

Pojďme se zaměřit na ten smysl naší práce. Když jsem třeba pracovala jako uklízečka, tak by to taky někdo mohl brát jako podřadnou práci. Ale na místě, kde to bylo, mě tak nikdo nevnímal. Lidi v hotelu se na mě usmívali, občas se zastavili a chtěli si pokecat. Ze začátku jsem si připadala jako někdo, kdo dělá to nejhorší, to na konci celého toho řetězce. Ale když to vezmete jako celek, tak vlastně na mojí práci záviselo, jak budou hosté spokojení. Jak si užijí dovolenou, tedy těch pár dní z roku, na které se celý rok v práci těší! A s touhle myšlenkou se mi pracovalo mnohem snadněji. A víc s radostí. Já touhle činností vlastně dělám lidem radost! A to jsem byla „jenom“uklízečka.

A představte si, jak to má ta naše firma? Vyrábíme něco, co ostatním usnadňuje život. Ať to jsou domácí spotřebiče, léky nebo třeba papír. Je to jedno!

A jak to mají ti, kteří vlastně nepotřebují tolik vydělávat, ale stejně pracují víc jak kdo jiný? Víte, když člověk dosáhne na určitou finanční mez a vydělává navíc, tak ty peníze ztratí tu hodnotu potřeby. Pak nad tím přemýšlí úplně v jiné rovině. Jestli to vůbec dává smysl? Má ta práce nějaký vyšší cíl? Pomůže to někomu? Nebo se tady jen zahrabávám, ztrácím tu spoustu času a jediné, co z toho mám, je trochu peněz. Za to to pak těm lidem většinou nestojí. Ale když už najdou práci, která jim připadá smysluplná, tak proč ji nevěnovat i víc času? A když ještě získají spoustu nových zkušeností?

Realizuj se, bav se a ještě si tím vydělej!

Některým se jejich práce stane koníčkem, tak proč ji nevěnovat i ten čas, který obvykle věnujeme našim koníčkům? Když si to teď shneme, tak se není čemu divit, že jsou to vlastně workoholici! Prostě je jejich práce baví.

Někdy je potřeba dlouhých procházek plných povídání a sdílení myšlenek, aby člověk přišel na to, co bude následovat.

A teď k té otázce, co je náš cíl? Něco po sobě zanechat? Tak to cítí asi většina lidí a najdou si to buď v rodině nebo práci. Jako bonus si k tomu přidejme, aby ta práce bavila – byla naším koníčkem, aby mi to vydělalo dostatek peněz na živobytí, že jsem to nemusela řešit a celé by to nešlo bez toho, abych v tom byla dobrá, ne?

Ideální! A celé to opravdu dává smysl. Japonci tento princip nazývají IKIGAI. A kdo své ikigai objeví, žije delší a spokojený život. No nechtěli byste to také? Já teda rozhodně, jen mi to hledání dává trochu zabrat! Ale berme to tak, že i cesta může být cíl. 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *