Trable cestou na sever a výlet zubačkou

Na tento týden máme velké plány. Dojet hornatým středem přes celý poloostrov na sever do městečka Kalavryta, zůstat tam celý víkend a užít si krásy okolí. A tak pomalu vyrážíme.

Každý týden je aspoň jeden den, kdy potřebujeme zařizovat víc věcí. A ten den znovu nastal. Došel nám plyn, potřebovali jsme nakoupit a navíc jsme zjistili, že nám kape nafta někde z motoru. A tak jsme zastavili u silnice a Leo se znovu zahrabal někde pod kapotou, aby zjistil, odkud to je a jak je to vážné. Zjistil, že to kape z palivového filtru, ve kterém byla taková malá promačklá dírka.

Pokus o zalepení filtru….který nevyšel.

Zase opravářem?

Zkusili jsme to znovu zalepit naší oblíbenou žvýkačkou, ale buďto se to špatně chytlo nebo jsme to nenechali dostatečně zaschnout, každopádně to kapalo dál. I přes to jsme dojeli, kam jsem ten den plánovala – ke kostelíku prorostlým stromem někde v údolíčku mezi horami. Byl tam hezký klid a vedle stezka podél potůčku ke mlýnu. Tak jsme ji šli prozkoumat a narazili na stylové stavení s vodním mlýnem, kde nám pán namlel čerstvou mouku! Zastavili jsme se v jejich restauraci na večeři (mimochodem výborné), abychom jim nějak oplatili, že na nás byli tak hodní.

Zrovna umletá mouka. Už jsme ji spotřebovali, byla fakt dobrá.

V údolíčku nebyl signál, tak jsme vyjeli o pár kilometrů výš a zůstali stát dva dny u jiného kostela. Projelo kolem nás za tu dobu asi 5 aut jinak nic. Prostě klídek a pohoda.

Druhý pokus o opravu při zapadajícím slunci někde uprostřed hor.

I přes to, že jsme se to snažili znovu zalepit, nafta kapala (i když malinko) pořád. Museli jsme někde sehnat nový filtr. Vzhledem k tomu, že nám večer před tím přišla poplašná zpráva od řecké vlády, že máme zůstávat spíš doma, tak jsme se chtěli vyhnout velkým městům. Ale pro nový filtr jsme tam museli! Zastavili jsme na parkovišti proti obchůdku s autodíly. Povedlo se nám u nich sehnat to, co jsme potřebovali a filtr nakonec i úspěšně vyměnili. A super! Už nekape!

Do hor na sever Peloponésu

Přejeli jsme dál do hor a zaparkovali na další dva dny nad jiným městečkem se skvělým výhledem na celé údolí. Vzhledem k té poplašné zprávě jsem i trochu přehodnotila plány. Chtěla jsem v neděli zajet do místního ski resortu, abychom si ten sníh i tady trochu užili. Ale vzhledem k tomu, že jedno z ohnisek nákazy koronavirem je za horama, tak tomu naproti nepůjdeme a do místa, kde se lidi takhle schází nepojedeme. Holt letos ty zimní hory oželíme…

Náše další místo s výhledem do údolí a na město Levidi.

Takže jsme dál tak nespěchali a v sobotu ráno přejeli do města Kalavryta. Chtěla jsem tam zajít do místního muzea holokaustu, protože toto město je známé pro události z 2.světové války. 13.prosince 1943 se tam stal hrozný masakr, nacisté povraždili všechny muže z okolí. Ale muzeum bylo zavřené, stejně jako všechny restaurace a kávu prodávali jen z okénka. Tak jsme jen skočili do pekárny, koupili si chleba a šli si domů něco uvařit. Zbytek sobotního odpoledne jsme diskutovali nad situací v Evropě a nad našimi vyhlídkami a řekli si, že prostě počkáme, jak se to vyvrbí. Stejně už teď neprojedeme přes uzavřené státy, i když do Čech by nás pustili.

Centrum Kalavryty…téměř bez lidí!

Stezka podél železniční tratě

V neděli jsme podvedli naše I❤️ECO a jeli vlakem. Z Kalavryty do Diakopty vede totiž stará ozubnicová železnice skrz kaňon Vouraikos a podél ní je stezka E4. Takže se tam běžně chodí na výlety. Jen si musíte dál pozor, když pojede vlak. Naštěstí to není tak často a rozhodně nejezdí tak rychle. Navíc je strojvedoucí dost zvyklý a troubí každou chvíli, takže je to i relativně bezpečné. Ale dětem bych to nedoporučovala!

Občas takhle jdete a před vámi troubí vlak. Tak lezete kam to jde! 😀

Stezka je dlouhá 22,35 km, ale dá se to trochu zkrátit, když se necháte dovézt do Zachlorou. Pak už je to jen 13 km a o zážitek z kaňonu nepřijdete. Kalavryta je v horách a Diakopto u moře, převýšení je cca 700 m, takže když si vyberete správný směr, tak jdete celou dobu z kopce! A my si ten správný vybrali. 🙂

Po kolejích…

Ráno jsme sice měli nastaveného budíka, ale úspěšně se nám ho dařilo asi hodinu ignorovat. Naštěstí nebylo kam spěchat. Vlak nám jel až v 10:17. Dali jsme si vydatnou snídani, sbalili svačinu a dost vody a vyrazili. Sluníčko svítilo, všichni se usmívali a my věděli, že to bude parádní den. Ze Zachlorou jsme vyrazili po kolejích. Na stezce je několik naučných cedulí o tom, jak tenhle kaňon vznikal a čím je unikátní. Je součástí rezervace Natura 2000 a žije tady několik endemitních druhů. Podle pověstí ho prý holýma rukama vytesal Herkules, když se snažil dostat ke své lásce Vouře, proto se to tu jmenuje Vouraikos.

Jop, ne nadarmo se říká, že je to jedna z nejhezčích stezek široko daleko.

Zajímavosti z kaňonu

První významnější zastávkou byly Portes, nebo-li brány. Je to úsek vytesaný do skály, začínající velkými železnými vraty. Přechází se tady po mostě na druhou stranu kaňonu. Prošli jsme to trochu rychlejším krokem, nechcete se tu přece potkat s vlakem!

Jeden z mostů přes kaňon.

O kousek dál jsme si dali svačinu a čekali, až kolem nás projede vlak. Cesta dál vedla kolem vodopádů, dalšími tunely ve skále a přes železniční mosty, kde jste viděli hluboko pod sebe a mohli jen doufat, že zrovna nepojede vlak. Jeden z nejkrásnějších úseků vede kolem jeskyně Dikastiria. Jeskyně je na protější straně, takže nejde vlézt dovnitř, ale to ani nechcete. Sice tomu říkají jeskyně, ale je to spíš takový hlubší výklenek s několika krápníky.

Herkules ten kaňon vytesal fakt hezky, že? 🙂

Za tímto úsekem už je to jen kousek a ocitnete se na konci kaňonu. Zbývá pár kilometrů do Diakopty, které vedou mezi pomerančovými sady s horami pomalu se vzdalujícími za vámi. Koleje nás zavedly až do centra městečka k vlakovému nádraží, odkud jsme si koupili jízdenku zpět do Kalavryty a celou cestu si projeli ještě jednou.

Pohled na Portes z vlaku.

Situace v Řecku

Potom jsme přejeli na oblázkovou pláž do Diakopty a usídlili se tu na celý týden. Je to oficiální kemp, kde ale nikdo nic nevybírá. Máme tu sprchu na pláži a taky německé sousedy. Zbytek se nám tu střídá. Občas přijedou jiní turisté v karavanech, občas Řekové rybařit. My máme ale pracovní týden. Leo teď pomáhá zprovoznit systém pro lidi pracující na homeoffice v Česku. To aby lidé doma mohli dál pracovat! Takže se opravdu nenudí.

Náš výhled posledních pár dní. Sousedy v karavanech jsem nefotila. Prý vyrazili v lednu na 3 měsíce, tak se jim to teď kvůli siutaci v Evropě protáhne až do května. Jsou to dva páry asi už v důchodu a nevypadali, že by jim to nějak extra vadilo! 🙂

Tady v Řecku jsou nějaká opatření také. Ale my to moc nepoznáme. Dobrovolně jsme v izolaci někde za městem pořád, jen tu teď občas potkáme někoho s rouškou a ve městech také méně lidí v ulicích. Stát zatím hranice neuzavřel, ale mají zavřené školy, veřejná místa, obchoďáky, muzea a památky. Doporučuje se zůstávat doma a vycházet jen v případě nutnosti. Ale zakázané to není, tak uvidíme, jaký to bude mít dopad.

My jsme zatím v pohodě a držíme vám všem pěsti! Ať se to dostane pod kontrolu co nejrychleji a my za vámi budeme moct zase přijet! 🙂

Jedna odpověď na “Trable cestou na sever a výlet zubačkou”

  1. Návrat pravděpodobně tak někdy koncem května začátek června, já už jsem chtěl pomalu vyrazit, dodělal jsem markýzu a teď nikam nemůžeme. Užívejte si to jak to jde, šťastnou cestu.
    Franta

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *