Naše dobrovolně nedobrovolná cesta do kempu

Na poslední pláži jsme zůstali celkem 3 týdny. Sami jsme se snažili izolovat a nijak nevystrkovat růžky. Když byla potřeba, jeli jsme nakoupit, jinak jsme své místo neopouštěli. S místními rybáři jsme se začali i trochu kamarádit a když se udělalo trochu hezky, tak jsme se i více družili se sousedy v karavanech.

Kámoši ovečky. Pěkně nám sekají trávník kolem dodávky.
A další, vždy při jídle přítomní kamarádi…zvlášť když to tak pěkně voní!!!

V rámci ušetření plynu jsme si postavili venkovní pec z kamenů, písku a hlíny a pekli v ní chleba. Jinak jsme si i víckrát dělali oběd na grilu a vymýšleli, čím dalším zlepšíme náš pobyt tady ve stylu trosečníka. Zahrádka by nebyla zlá, co? Dokonce už jsem si našla mezi odpadky i materiál na postavení pařeniště!

První pokusy pečení chleba v peci. A docela to vyšlo!

V týdnu jsme pracovali a učili se, o víkendu chodili objevovat okolí. Pobřeží tady je z velké části kamenité, takže to pro nás byla pěkná posilovačka jen si tak skákat po kamenech několik set metrů tam a zpátky.

Zadělání kvásku.

Změna je život

Po třech týdnech klidu za námi ale přijela policie. Dvě auta se pomalu přibližovala a když byla téměř u nás, tak zahoukala. My jsme měli opustit auta, podat jim naše pasy a doklady od dodávky a pak si poslušně stoupnout nejméně 2 m od nich. Pánové s rouškami byli 4, ale anglicky s námi mluvil pouze jeden. Nebyla to nejlepší angličtina, ale pokud přidáte ještě ruce a nohy, tak si lze porozumět.

Opsali si naše údaje a poučili nás, že následující den ráno máme opustit toto místo a jet do kempu Drepano ve městě Igoumenitsa. Pokud prý zůstaneme a přijede kontrola, tak budeme platit pokutu 5000 Euro! Opakovaně nám také slibovali, že pro nás kemp otevřela vláda a že bude pro všechny na měsíc zadarmo. Celý hovor se obecně linul v přátelském duchu, trochu jsme se nasmáli a s úsměvem jim odsouhlasili, že se přesuneme. Se všemi sousedy (celkem 7 aut) jsme se domluvili na místě srazu, odkud pak všichni společně dojedeme do kempu.

Tento náš plán se lehce změnil poté, co večer znovu přijela policie a řekla nám, že pro nás v pátek v 10 ráno přijedou a že nás odvedou do kempu všechny společně. Brali jsme to jako pomoc, kdyby měl majitel kempu nějaké námitky vůči našemu tvrzení, že to má být zadarmo.

Koupačkaaaaa!

Večer jsme se ještě s Leoškem vykoupali v moři, které se nám tu pomalu, ale jistě zahřívá, a poté udělali menší grilovačku s nejbližšími sousedy na pláži jako rozloučení s tímto místem.

Ještě nejsme všichni, ale takhle začínala naše poslední grilovačka na téhle pláži.

Nová a nová překvapení!

Přijeli si pro nás!

Nazítří ráno jsme si uklidili, všechno sbalili, doplnili vodu a společně čekali na policii. Ti dorazili již s předstihem, pěkně nás seřadili a pomalu nás odváděli na nové místo. Na hranici regionů jsme vyměnili policejní auto a v pořádku se dopravili až do kempu, kde na nás čekala ale jiná překvapení.

Jedeme v koloně s policejním doprovodem.

U vchodu nás hned točila nějaká místní televize. My jsme pěkně zajeli na místa pro nás připravená a říkali si, že to ještě není tak špatné, když už jsme teda neměli na výběr. Po chvíli ale přiběhl majitel kempu a tvrdil, že jsou tato místa za 5 Euro/osobu/den. Tak jsme se mu snažili namítat, že policie tvrdila něco jiného. A že vlastně nepotřebujeme být připojení. Ale prý jiná místa nejsou a zbytek si máme jít domluvit se starostou.

Jaké jsou naše možnosti?

Tak jsme šli. Všichni obyvatelé nových karavanů se sebrali jako jeden a šli si s ním promluvit. Zrovna dělal rozhovor do TV, kterému my ani trošku nerozuměli. Jen jsme doufali, že neříká něco, co by mohlo mít pro nás špatné následky. Pak nám přes tlumočníka sdělil, že kemp opravdu není zadarmo a že to dělají celé pro nás, abychom se tu cítili bezpečně. My si o tom mysleli své. Původní pláž pro nás byla také bezpečná. Pro nás částka 10 Euro není nijak strašná a jsme schopní ji zaplatit, ale spolu s námi tu jsou například i jedni studenti na Erasmu, kteří zas tolik peněz nemají a nevydělávají si jako my.

Padaly tudíž takové návrhy, že si svůj pobyt tady třeba odpracují, ale tomu se majitelé jen smáli. Nakonec jsme všichni zůstali, i když rozladění a s pocitem, že nás někdo podvedl. Všichni jsme napsali svým ambasádám minimálně s žádostí o radu a jestli by nám nemohli alespoň pomoci přeložit tu reportáž, ať alespoň víme, jak jsme tu prezentováni veřejnosti.

Ten večer jsme spekulovali nad našimi možnostmi, kontaktovali naše řecké známé s prosbou o radu a také lehce popíjeli se sousedy. Francouzi dle odpovědi jejich ambasády mají další možnost – ve čtvrtek jim jede loď do italské Ancony a odtud budou mít 24 h na cestu do Francie. Naše ambasáda ještě neodepsala, což chápeme, je prodloužený velikonoční víkend, tak proč by měli být v pátek večer v práci?

A tak tu sedíme nad skleničkou vína a přemýšlíme, co dál.

Jedna odpověď na “Naše dobrovolně nedobrovolná cesta do kempu”

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *