Iveco má vždycky pravdu

Můžete mít plány jaké chcete, ale když si to auto rozmyslí, nic s tím nenaděláte. A tak jsme sice plánovali do detailů, jenže Iveco nám udělalo čáru přes rozpočet.

Týden před tím, než jsme se rozhodli definitivně opustit kemp, jsme měli trochu volnější, ale přesto bylo pořád co dělat. Leo teď má konečně méně práce, tak může i relaxovat a užívat „dovolenou“ a já jsem si něco na práci vždycky našla. Pokaždé je co rovnat, řadit a uspořádávat.

Ražniči se zeleninovým salátem v jogurtu a ta nejlepší houska z Lidlu….jj, i když to bylo vepřové, tak jsem si pochutnala (#plnytvarejidla)!

Po našem prvním výletu na kole jsme si dali trochu volno, probírali, kam bychom mohli vyrazit a načerpávali atmosféru přicházejícího řeckého léta. Bedlivě sledujeme novinky, kdy se které hranice otevřou a co je podmínkou pro vstup do které země. S nadšením čteme novinky o otevírání přímořských států a říkáme si, že tamtudy by to šlo taky. Sice si teď vedro užíváme, ale taky si velmi snadno dovedeme představit, jak bychom to vyměnili za nějaké severnější počasí, kdy se člověk nepotí jen tím, že sedí.

Další cyklo-dobrodružství

Kola jsme nechali zamknutá venku, protože jsme chtěli ještě někam vyrazit, než se nám otevřou hranice do dalšího regionu (18.5.). A tak se stalo, že nám na sluníčku bouchla jedna duše – prostě jsme to nestihli uklidit. Leo to zkoušel slepit, ale včas si uvědomil, že to nemá smysl, že na díru velikosti asi 5 cm jen tak záplata nestačí a že bude potřebovat novou celou duši. Stejně už byla stará. Jednu s sebou vezeme, ale nemáme na ní správný ventilek k nafouknutí, a tak si půjčil moje kolo a do města do cyklo-obchodu zajel na něm.

Nakoupil nejen novou duši, ale i držák na lahev a malé rohy na řídítka pro mě. Bylo to příjemné překvapení. A tak jsme to hned další den jeli projet.

Tento vrak je o dost menší než ten poslední, ale okolí má moc pěkný!

Našla jsem nám příjemnou trasu téměř po rovině na pláž s menším vrakem asi 10 km od kempu. Konečný úsek vedl cestou na valu mezi dvěma zálivy. Byl to zážitek, zvlášť když velkou část tvoří písek. To to musíte pořádně rozjet a doufat, že se setrvačností dostanete až na druhý konec, kde se to kolo zase trochu chytne a neboří se. Takhle jsme dojeli až k vraku, kola nechali stát pod střechou v altánku a prošli se po pláži, obhlídli vrak a skočili do vody. Byli jsme tam úplně sami, tak jsme ani nenamáčeli plavky. Kdo by pak chtěl čekat, až se to usuší? 😀

Vrak a my…trochu spaření z toho vedra.

Přípravy k odjezdu

Po návratu jsme se ještě rozhodli to otočit do města na gyros. Další den bylo totiž v plánu odjet z kempu, navštívit přátelé po cestě a v pondělí konečně vyrazit za hranice regionu a do hor. Gyros byl výborný! Takhle dobrou večeři si jen tak nevytvoříme. Seděli jsme u moře, jedli a pozorovali kraby, kteří se zrovna rozhodli také povečeřet. A že jich tam bylo!

Pohled z přístavu Igoumenitsa.

Večer jsme všechno uklidili, sebrali vyprané prádlo, co jsme ráno umyli a pověsili, a šli se hezky vyspat na další den. Ráno proběhla rychlá snídaně a loučení se sousedy. Vylili jsme všechen odpad do místní kanalizace a nastartovali. A od té doby to znělo divně. Občas to udělá, takže jsme hned nepanikařili. Opustili jsme kemp, Leo přidal na plynu a to divné skřípění nepřestávalo. Kromě toho se nám nějak nešlo rozjet. Jen co se terén malinko zvedal, Iveco zpomalovalo. Nakonec po pár dalších metrech nebylo schopné vyjet kopec vůbec.

Že by porucha?

Byla neděle a lidé kolem jezdili na pláž. Zastavili jsme totiž akorát na začátku cyklostezky, která pláž s kempem spojuje s městem. Takže si určitě dovedete představit, jak na nás lidi koukali, když jezdili v tom vedru na pláž a my se hrabali v rozpáleném motoru. Leo měl pár nápadů, konzultoval to po telefonu s pár známými mechaniky z Čech a nakonec se mu povedlo opravit už dlouho rozbitý chcípací ventil (počátek problémů je v tomto článku). Díky tomu jsme byli schopni auto otočit a dostat ho alespoň do stínu. Hlavní problém se tím ale neodstranil.

Takhle vypadá chcípací ventil u Iveca. Vyndali jsme ho a pořádně očistili a dokonce jsme uvnitř našli i několik železných špon…asi se tam už něco špatného chvíli děje…

Po několika dalších telefonátech to diagnostikovali s největší pravděpodobností jako poruchu čerpadla. A jen jsme doufali, že to nebude ještě něco horšího. Domluvili jsme se tedy s majitelem kempu, jestli tu nemůžeme ještě chvilku zůstat. Naštěstí s úsměvem souhlasil. Večer na to chlapi ještě koukali a když znovu nastartovali, tak to znělo mnohem lépe! Domluvili jsme se tedy, že ráno zkusíme jet nakoupit a když to půjde, tak odjedeme.

Leo se hrabe v motoru…tam v těch místech je chcípací ventil…prý 😀

Ráno jsme vstávali plni očekávání, co nám Iveco ukáže. Nastartovali jsme a vyjeli. Zhoršilo se to velmi rychle se zahřátím motoru a my skončili na tom samém místě jako den před tím. Dnes ale s tím bonusem, že hned vedle nás probíhaly opravy na silnici a pánové nás přišli upozornit, že tam opravdu stát nesmíme. Naštěstí byli chápaví a po chvilce vysvětlování pochopili, že se bez pomoci odtud už nehneme.

A je to ještě horší…

Iveco totiž chcíplo za jízdy a tentokrát startér motor ani neotočil. Chvíli jsme přemýšleli nad možnostmi, které máme. Jako nejlepší možnost se jevilo zavolat pojišťovně a to jsme také udělali. Domluvili nám odtah. (Jen asi zapomněli upozornit na velikost auta, takže se pán otáčel 2x. Naštěstí to nebylo moc daleko.)

Iveco na odtahu.

Já jsem přejela na kole do kempu promluvit si s majitelem a domluvit se se sousedem, jestli by nám nepomohl převést věci a Leo jel s odtahovkou do servisu. Vše potřebné jsme si sbalili, nakoupili nějaké zásoby a se sousedem se vrátili zpět do kempu, kde zatím provizorně stavíme stan.

Všechny naše věci…prostě žijeme minimalisticky!

V servise nám řekli, že na Iveco nebudou mít čas až do dalšího týdne. Pojišťovna slíbila, že nám zaplatí ubytování na 5 nocí a že bude servis urgovat, aby to bylo rychleji. My jsme si tedy domluvili chatičku a na chvíli zůstaneme tam.

Naše obvyklé večeře se sousedem!

Od té doby trochu pracujeme a povídáme se sousedem. Je to další britský skoro důchodce, co si pořídil obytnou dodávku a cestuje po Evropě. Před tím hodně cestoval pracovně a tak má spoustu historek, které nám nad sklenkou vína každý večer vypráví. Zpříjemňuje nám čekání a my si mezitím zkoušíme naplánovat objevování řecké přírody jiným způsobem. Zjišťujeme, jak jezdí autobusy apod. Třeba se nám nakonec povede si zkrátit dobu čekání několikadenním výšlapem!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *